Báru vyzvedáváme po hodině tanečků v Židenicích. Jízda večerním Brnem moc příjemná, i když to, woe, vypadá na déšt. Ale jedeme. Na Svitavy, na Blansko! Je to dost dlouho co jsem tu nebyl. Paráda serpentýny (prudké zatáčky), místní auta nás berou ostošest, ale neva, lesy, to všude kolem parádní. To nemají ani v Německu.
V klídku přijíždíme do Blanska. U nádraží doleva a rovně, přejít přes koleje a jste tam. Krásný lom, kolem kterého se vine smyčka koridoru Českých Drah. Celkem málo lidí, pořád to vypadá na déšt', ale už ne tak moc. Tak do plavek, martini a jdeme na to. V Kouzelné vodě, studené, osvěžující, nadnášející hříšné hmotné tělo, s plavkyněmi po boku (dá se rozumět i mořskými vílami, neb Bára i Lucie jsou krásné, snad až etérické ženy). Proplavání celého těla, nezbytné úkony hygieny,… odpočíváme. To už se sešeřilo celkem dost a právě projel první vlak…jen to svištělo. A protože nám bylo dobře, tak jsme jen tak kecali, tancovali, snad i obdivoVali, poslouchali Chemical Brothers – jako přípravu na zítřejší koncert. A fotili jsme. Sebe jen tak navzájem a taky projíždějící vlaky. Je to celkem pěkný pohled. Dokonce máme i Pendolino.:)
Je čas jet domů. Takže zase přes koleje a žhavím mambu. Zpátky jedeme na Adamov, Bílovice a taktéž dobrodružně zajímavé, už v naprosté tmě. Zvláště podjezdy mostů. Ale vše v pořádku a už jsme zase doma. V Brně.
Jak říká název. Není třeba jezdit daleko. Je potřeba prožívat okamžiku.