Reklama
 
Blog | Martin Beníček

SUSI slaví čtrnáct let.

Studentendorf VAUBAN ve Freiburgu byla původně francouzské kasárna. Ještě před pár lety tu místo kol studentů stály zaparkované tanky a transportéry a celý prostor byl typicky armádní. Když vojáci odešli, nastěhovali se do čtyř krajních domů vyznavači "alternativního" stylu života, domy odkoupili a vznikl projekt SUSI. Zbytek opuštěných budov univerzita postupně přebudovala na koleje. SUSI tento víkend slavilo výročí vzniku.

Mezi jednotlivými domy stojí většinou velké obytné karavany, v pátek ráno však prostranství zeje prázdnotou. Odpoledne je instalováno podium, přivezeny mobilní WC, přesto panuje poměrný klid. Večer, když se jdu projít, už není možné si nevšimnout koncertu probíhajícího v baru. Mimochodem, ten bar je neskutečné místo. Patří lidem, kteří momentálně cestují na motocyklech někde po Rusku, a tak se o její provoz starají dobrovolníci z "komunity". Tu v současné době tvoří zejména obyvatelé – zakladatelé (dnes už většinou v roli rodičů) a samozřejmě studenti.

Ale zpět k popisu festu. Barem a přilehlým malým sálem zní starý dobrý rock, členové kapely jsou oblečeni do interesantních kostýmů, na očích mají nasazena čajová sítka místo brýlí. Hrají dobře, divoce a se zápalem, což se projevuje na tancujícím publiku. Teplota vzduchu cca 35°C, vlhkost po 5 minutách pobytu – totální. V sobotu je na programu dětský den. V životě jsem neviděl tolik bosých dětí, pomalovaných jak indiáni, s pusami špinavými od sladkých vaflí. Není vidět, že by se rodiče o potomky nějak přehnaně starali. Jen at´lezou na stromy pro višně, zkoumají průlezky, houpačky, pískoviště nebo skotačí na plachetnici. Ve známé a přátelské atmosféře místa není důvod k obavám.

Večerní koncert se z důvodu deště koná opět v baru. Návštěvnost překonává kapacitu místa, prodrat se pro drink nebo do sálu je opravdovým dobrodružstím. Přesto nevidím nikoho alkoholem zmoženého – známý to jev českých zábav. Ještě jedna zajímavost. V neděli se konal bleší trh – Flohmarkt. Od knížek, hraček, oblečení pro děti i dospělé, vybavení domácností až po keramiku z místního ateliéru. Zdánlivě nepotřebné věci, které by u nás dávno skončily na smetišti, se ještě někomu mohou hodit. Cena? Většinou symbolická. Večer fest končí, prostranství před domy je uklizeno a auta na svých místech.

Reklama

Takže SUSI díky, vše nejlepší a hodně dobrých let. Více o projektu na: www.susi-projekt.de

Celá slavnost byla pro mě velmi zajímavým prožitkem a v hlavě se rojí řada myšlenek. Je možné, aby podobná místa a projekty existovaly i v České republice? Když vzpomenu na osud většiny "skvotů" a jiných alternativních komunit, ptám se, proč je taková možnost bydlení v Německu možná a u nás ne (samozřejmě, že existují výjimky, např. Kamenná kolonie v Brně). Přitom nezapomínám na majetkoprávnickou stránku věci, ale ta se dá při troše ochoty vždy vyřešit. Problém vidím v odlišném názoru takového společenství  na život, bydlení, výchovu dětí, atd., se kterým mají "standardní" Češi většinou problém. Druhá myšlenka souvisí s architekturou či lépe řečeno s urbanismem. Není to tak dávno co Armáda ČR opustila některá svoje kasárna. V lepším případě je čekal osud podobný freiburskému vzoru, tj. přestavění na byty či vysokoškolské prostory. V horším ustoupily výstavbě obchodních a zábavních center nebo delevoperským projektům bydlení typu "V zámecké zahradě" či "Na slunečném plácku". Podobná je situace s tvz. brownfields, tedy např. s bývalými objekty továren, často mající historickou hodnotu. Většina majitelů si s nimi neví rady, na opravu nejsou peníze a tak je asi časem čeká demolice a podstoupení komerční sféře. Takový směr určuje "moderní" doba a nedá se nic dělat. Přesto škoda. Škoda, že zatím nežijeme ve více pluralitní, tolerantní a pomáhající společnosti.

Na závěr jedno malé vzpomenutí. Svého času jsem strávil léto v Olomouci na praxi v architektonickém ateliéru. Protože jsem neměl moc peněz, bydlel jsem za městem v uni buňce v areálu zrušeného kravína. V okolí stály maringotky studentů přírodovědného zaměření, neměli jsme pitnou vodu a v zimě se topilo dřevem. Podmínky k trvalejšímu životu celkem krušné. Po areálu se volně pohybovala zvířata – kozy, ovce, psi, kočky, slepice. Déle bydlící obyvatelé využívali plody práce a zahrady. A když jsem za letního večera vylezl na střechu, viděl jsem před sebou jen zrající obilí, zlaté v západu slunce. V dálce vesničky širé Hané, na druhé straně věže kostelů a města. A cvrčci cvrkali tak, že nebylo potřeba zbytečných slov.