Příjemný rozhovor, když v tom přichází Radkovi kamarádi. Nain je
původem z Hondurasu, Franz je němec, který umí španělsky. Je jasné, že
s češtinou je konec a "oficiálním jazykem" se stavá němčina. To je pro
mě trošku problém, nebot´jazykem nevládnu ještě natolik
dobře. Ale nevadí, poslech taky dobrý a navíc se bavíme o věcech, které
jsou lehce pochopitelné. Lidí kolem nás přibývá, pije se láhvové pivo
(obecně německý zvyk), šeří se. Franz sedá na kolo (taktéž nezbytnost
pro život ve Freiburgu) a odjíždí někam za dalším dobrodružstvím. K
naší skupince přichází kluk z Rakouska (jméno si nepamatuju a je to
celkem jedno), že má tři hodiny zpoždění a že si potřebuje zavolat. Ok.
Jako odměnu za ochotnou službu vytahuje martini. Takže večer dostává
nečekaný obrat. Joj, to je pohoda. Nějak samozřejmě se
připojuje do hovoru, který skáče z tématu na téma. Naštěstí nedošlo na
oblíbené téma našich jižních sousedů – Temelín. Ale to je pochopitelné,
nebot´martini nevyvolavá konfliktní nálady a atmosféra místa
nepodporovala složitou argumentaci. Takže pomalu krajíme čas,
pozorujeme německý živel, prostě vychutnáváme prožiteček.
Tato
lehká popisná vzpomínka ve mě vyvolává otázku proč jsou schody na
Augustiner Platz (a obecně "magická" místa) tak oblíbené. V
sobotu večer to tu připomíná hučící úl. Náměstí je zaplněné tak, že
najít volné místo k usednutí je dosti problematické. Snad za to můžou
nevědomky harmonicky sladěné prvky: blízkost centra přitom stranou
hlavního ruchu, přítomnost starého kláštera – dnes muzea, dostatek
zeleně, dětské hriště, ale především veřejné toalety situované
hned pod schody. Prostě místo vyzařující touhou po lidech,
kteří svými zadky vyhlazují červené kameny dlažby. Ještě dvě asociace
mě napadají, zarověň potvrzují symbiotický vztah prostoru a lidí v něm.
Je to vlastně ochota sedět na tvrdé zemi, ne v žádné pohodlné sedačce
místních kaváren a hospůdek a nepřítomnost umělých zvuků a obrazů
– reprodukované hudby a obrazové projekce. Vše co slyšíte a
vidíte je ověřitelné, autentické. Takže se těším až dopíšu a vydám se
poslouchat vodu a lidi a dívat se na stromy, kameny a domy.